Alinčová Marie
Narodila se jako Mathylda Picková 25. 12. 1865 v Chotěboři čp. 340 pražskému obchodníkovi Aloisi Pickovi a Julii, rozené Hitzové, dceři obchodníka z Vlašimi.
V Trhové Kamenici žila od roku 1879, a to v čp 76. V roce 1891 se provdala za kapelníka Karla Alinče. Kvůli jejich sňatku musela přestoupit na katolickou víru a byla poté pokřtěna jménem Marie.
Marii a Karlu Alinčovým se narodily čtyři děti: Bohumila, Marii, Aloisii a Julii. Později žili Alinčovi v domě 10 (na náměstí v Trhové Kamenici), kde měli obchod se smíšeným zbožím a kde oba pracovali. Karel Alinče se žvil také jako kapelník trhovokamenické kapely.
Marie Alinčová ještě před válkou ovdověla, a tak byla perzekuována Norimberskými zákony a protižidovskými nařízeními. Jedno z nich mělo dopad i na její obchod, a proto se ho snažila převést na svou dceru Aloisii. Dříve měla Marie Alinčová i živnostenský list na výrobu a výčep lihovin.
Byť byla Marie Alinčová pokřtěná, byla dle Norimberských zákonů považována za Židovku a proto dostala povolání do transportu. Její děti, jako poloviční židé, mohly zatím zůstat. Marie Alinčová tak odjela přes pardubické shromaždiště do Terezína, a to s dříve hlineckými Bedřiškou, Jindřichem, Ottou a Rudolfem Vohryzkovými a trhovokamenickými Elsou, Helenou a Theodorem Weissensteinovými. Jejich transport, označený Cf, opustil Pardubice
5. 12. 1942.
Marie Alinčová byla do Terezína dovezena v době, kdy byl nejvíce naplněný a kdy v něm také byla největší úmrtnost. Bezpochyby i proto zemřela po necelých čtyřech měsících od příchodu do Terezína, a to 25. 3. 1943, v objektu E VII, který byl určen pro staré a nemohoucí osoby. Dá se předpokládat, že jako někteří další staří lidé pobyt v Terezíně velmi špatně nesla, což se mohlo podepsat na jejím zdravotním a psychickém stavu. Navíc v místě jejího ubytování chyběly postele, uhlí k topení a nebyly v něm ani záchody. Mnozí terezínští vězni vzpomínají na strašný zápach, který tam byl, protože někteří nemocní neudrželi ani moč ani stolici a ošetřující personál nestačil celý chorobinec zvládnout.
Tělo Marie Alinčové bylo po její smrti, stejně jako dalších zemřelých, převezeno do márnice, kde bylo uloženo do „rakví“ z nehoblovaných prken. Ty byly po církevních obřadech naloženy na káru nebo koňský povoz, které pozůstalí mohli doprovodit aspoň k bráně ghetta. S Marií Alinčovou se ale asi neměl kdo rozloučit. Její křesťanská rodina zůstala doma v Trhové Kamenici a kameničtí, živořící v Terezíně, se o jejím úmrtí nemuseli dozvědět. Její tělo bylo spáleno v krematoriu a popel byl uložen v kartonové krabici v terezínském kolumbáriu, než byl v listopadu 1944 byl spolu s popelem dalších stovek obětí vysypán do Ohře. Dnes je v tomto místě památník.
